Alchymie Vánoc

ALCHYMIE VÁNOC

Každý úsek života, každé končící období, každá etapa si zaslouží ohlédnutí, vyhodnocení a vytyčení dalších směrů a cílů. Zvolna končící rok je v čase vánoční romantiky možná nejvhodnějším prostředím pro zamyšlení.

Čas Vánoc, konec roku významných osmiček, čas osobních předsevzetí a velkých rozhodnutí jednotlivců i kolektivů, čas dojemných chvil, kdy se fyzicky i názorově setkávají doposud rozdílné protipóly všech ochotných lidí, kteří to v zásadě mysleli vždy dobře, jenom si to dosud neuměli srozumitelně vyjasnit. Čas rozjímání a nostalgických vzpomínek, které významnou měrou napomáhají porozumění a pochopení myšlenkových pochodů soukmenovců i zdánlivých protivníků, kteří vlastně absolutně žádnými nepřáteli nejsou. Ani v dobrovolnickém světě záchranářských organizací tomu rozhodně není jinak. Za každý kolektiv se vyjadřuje vedoucí a je výhradně v jeho silách, jak daný kolektiv bude na základě jeho výroků a činů veřejností vnímán. Empatie a vstřícnost těchto volených osobností je zcela limitujícím faktorem pro společenskou pozici. Nejvýznamnějším aspektem existence každého kolektivu je na těchto principech především spokojenost všech členů uvnitř kolektivu, spokojenost s ovzduším, za které je především každý šéf vrcholně zodpovědný. Opouštění takového kolektivu je první varovnou vizitkou jeho působení ve funkci. A rozhodně nemůže být hojivou náplastí nábor nových lidí, přicházejících často za vidinou zištných výhod pramenících z faktů, které sami nikdy nebudovali. To jsou pouze reálné situace na základě licoměrnosti a kupní síly hmotné korupce. Na přivandrovalcích nelze v žádném případě reálnou a poctivou budoucnost kolektivu stavět. Jejich morální kvalita bez ohledu na líbivou rétoriku a fyzickou přítulnost je naprosto nulová. Není vlastně ani žádný důvod je brát příliš na vědomí, kvalita kolektivu není v množství členů, ale naopak v síle soudržnosti, tolerance a vzájemného pochopení. V kynologii pak navíc působí ten nejúžasnější stmelující prvek, canis familiaris, o kterém se obecně ví, že je nejlepším přítelem člověka. Ano, pes bez ohledu na plemeno jím určitě je a važme si toho, že nám Bůh daroval ten nádherný pocit jeho poznání in natura. Nezatěžujme tedy v čase vánočním své myšlení vzpomínkami na špatné okamžiky roku, na zlé lidi a zhoubné aspekty jejich činů, ale naopak věnujme své myšlení svým oddaným a milujícím čtyřnohým partnerům, kteří by všichni bez váhání za nás položili své životy. Není vzácnějších okamžiků, než chvíle dokonalé symbiózy s vlastními psy. Jsou nádherní ve všech parametrech existence.

Mějme předsevzetí, že s nimi v porozumění prožijeme v příštím roce více času než dosud, že jim nebudeme ubližovat nezájmem a nečinností, že je nebudeme polidšťovat, ale snažit se mnohem více je chápat než doposud, že společně strávený čas nebude v zájmu našeho ega, ale především k jejich spokojenosti. Štěstím zářící psí oči a z nich prýštící životní nadšení nám budiž největší odměnou.

A pro Káňata ať již v co nejkratší době nastane tak dlouho a toužebně očekávaný okamžik, kdy do Rebelky vstoupí po červeném koberci a ne dírou v plotě. V tom okamžiku už ani spontánní slzy dojetí nebudou známkou slabosti…