5. Podruhé ve stínu půlměsíce

V pátek 12.11.1999 uspořádala pražská reklamní agentura Jacquese Lemargua v rámci cyklu Vánoce pro psa benefiční koncert Sukova komorního orchestru.

Předvánoční rozjímání

V pátek 12. 11. 1999 uspořádala pražská reklamní agentura Jacquese Lemargua v rámci cyklu Vánoce pro psa benefiční koncert Sukova komorního orchestru. Po úspěšném jarním kole tohoto cyklu, které bylo věnováno výcvikovému středisku slepeckých psů v Praze, byl tento koncert ve spolupráci se sponzorskou firmou Master Foods věnován Jihočeské záchranné brigádě kynologů. Koncertu se na pozvání zúčastnili jihočeští účastníci praktických nasazení v Turecku a na Tchaiwanu Jaroslav Sedlák, Zdeněk Žilka a Daniel Sedlák s partnerkami.

Vraceli se nevlídnou deštivou nocí z Národního domu na Smíchově, ještě plni nádherných tónů Sukova komorního orchestru doprovázejícího sólisty Jaroslava Svěceného na housle a Vladimíra Brabce na kytaru. Blížila se půlnoc, Zdeněk Žilka již ulehl v Písku do postele, Dan se autem blížil k Českému Krumlovu a já jsem právě v Českých Budějovicích vcházel do dveří svého bytu, když se rozdrnčel telefon. Klidný hlas prezidenta svazu Vládi Kuchty na druhém konci drátu věcně oznámil, že vyhlašuje na základě zemětřesení v Turecku pohotovost pro pět členů zásahové jednotky. Během půl hodiny má skončit jednání na ministerstvu vnitra, kde padne i rozhodnutí o tom, zda se pohotovost změní v zásah nebo bude odvolána.

Kolik takových pohotovostí za rok bylo vyhlášeno a následně odvoláno. O všech vědí v rámci svazu v podstatě pouze dva lidé, prezident a výcvikář, u nichž se požadavky na okamžité jmenovité nominace soustřeďují. Kolik problémů a často ve svých dopadech velmi závažných pak může přinést třeba nedůslednost některých členů zásahových jednotek v povinnosti být neustále v dosahu. Není samozřejmě úplně jednoduchá dosažitelnost všech potřebných psovodů v kterémkoli čase a víkendová půlnoc se pro vyhlášení poplachu jeví jako nejméně příznivá. I v případě druhého tureckého nasazení hrála popůlnoční dosažitelnost dost podstatnou roli.

Tentokrát následovalo velmi rychlé telefonické potvrzení z centrály ministerstva vnitra a pohotovost se pěti členům svazu proměnila v zásah. Pro trojici Jihočechů to znamenalo, že při půlnočním příjezdu z Prahy domů se pouze ze společenských obleků převlékli do červených uniforem, probudili své psy a během  několika dalších horečných chvil už uháněli zpátky do Prahy. Začínalo třetí zahraniční nasazení kynologů českého SAR týmu během čtyř měsíců…

Fakta

Zemětřesením postižená oblast: severozápadní část Turecka. Síla otřesů: 7,2-7,4 Richterovy stupnice. Epicentrum: u města Düzce v provincii Bolu asi 200 km od Istanbulu. Datum a čas: pátek 12. 11. 1999 v 17 h odpoledne místního času (16 h SEČ). Dislokace působení: vymezená část města Düzce. Složení záchranné jednotky ČR: 7 hasičů HZS Praha, 5 kynologů SZBK, 1 lékař MV. Počet zasahujících zahraničních týmů: 44. Celkový počet pracujících záchranářů: 1455. Počet nasazených psů: 273. Zachráněných živých osob: 7. Průměrná teplota: 0° C.

Země se opět chvěje

Turecký ministr zahraničí Ismail Cem v oficiální žádosti o pomoc jmenoval i Českou republiku. Situace je ještě o něco vypjatější skutečností, že o týden později se má v Istanbulu konat mírový summit prezidentů zemí sdružených v OBSE.

Během letmé půlhodiny je zásahové družstvo připraveno a prostřednictvím hasičských aut příslušných okresů vyráží směr letiště Praha-Kbely. Připravený speciál vládní letky AN-26 má naplánován odlet na šestou hodinu ranní. Záchranná jednotka ČR tentokrát nesestává pouze z pěti kynologů se psy, ale cestují společně se sedmi hasiči a 1 lékařem, takže by měla být s veškerou mobilní vyprošťovací technikou naprosto soběstačná. Dvouhodinové zpoždění odletu způsobené prodlevou při povolování přeletu Maďarska a Rumunska je konečně překonáno a AN-26 se odlepuje od země směr Istanbul. Mezipřistání v Bukurešti je naplánováno pouze pro dotankování nádrží, takže ve 14.30 h SEČ již česká záchranná jednotka přistává bez dalších problémů na letišti v Istanbulu.

Mrazivé Turecko

Konzulka Eva Deisová je velice vstřícná a ochotná, jejím přičiněním je zajištěno přeložení materiálu i nástup osob do připravených vozidel a následná přeprava do místa působení v oblasti Bolu. Část města Düzce je přidělena české výpravě krizovým štábem, který je tentokrát již naprosto profesionálně řízen pracovníky OSN. Město je zahlceno množstvím záchranářů, takže úseky vymezené pro činnost jednotlivých týmů nejsou příliš rozsáhlé. Jedná se především o několik náročnějších lokalit, jako je několikapatrový supermarket nebo dětská poliklinika, které vyžadují zevrubnější prohledání.

Zatímco týlový pracovník připravuje české jednotce provizorní zázemí v těsném sousedství 6. polní nemocnice ČA přestěhované sem z Albánie, vyráží zásahové družstvo neprodleně do terénu. Dvacet čtyři hodiny po zemětřesení je tedy česká záchranná jednotka na místě již v plné činnosti. Teploty se tentokrát pohybují kolem nuly (v noci až pod bodem mrazu), takže pracovní podmínky jsou naprosto odlišné než při srpnovém nasazení. V dalších dnech se mírně otepluje, ale spouští se vytrvalý drobný déšť.

Základním rysem probíhajících záchranných prací byla naprosto samostatná činnost jednotlivých týmů pracujících s vlastní technikou ve vymezených lokalitách, jejichž hranice byly velmi disciplinovaně dodržovány. Protože jednotlivé prohledávané objekty nebyly tentokrát tak rozsáhlé, aby vyžadovaly práci všech psovodů najednou, docházelo k dělení týmu na dvě samostatně pracující družstva.

Při zvoleném trendu práce soběstačných týmů nedocházelo k přetížení jednotlivých psovodů, jako se stávalo při rychlých přesunech jednoho specializovaného týmu od objektu k objektu při srpnovém nasazení. Ve srovnání těchto dvou nasazení se jevilo využití záchranných týmů v listopadu výrazně nižší. V podmínkách tohoto nasazení nacházeli největší uplatnění psi s vysoce aktivním a pečlivým, především však maximálně samostatným přístupem k práci. Šlo zde převážně o náročné vnikání do hlubokých úzkých prostor mezi panely a dále ověřování děr hloubených technikou v místech předpokládaných zón přežití. Zde by našel v některých případech v týmu velice dobré uplatnění i jeden zástupce některého menšího plemene, například malý knírač, který by snáze pronikal do štěrbin. Zkrátka nám tady trochu chyběla Katka s jejím melírovaným všudybylem Brisem…

Pověstná andula

AN 26 jako dopravní prostředek rozhodně neoplývá přepychem a pohodlí je pro ni dost neznámým pojmem. Koneckonců není určena pro dálkovou dopravu turistů, ale jako dopravní prostředek materiálu na kratší tratě nebo výsadkářů k jejich výcviku. Proto ani hlukové či teplotní parametry během letu nejsou k případným pasažérům příliš ohleduplné.

Je tedy snad pochopitelné, že při kontaktu s dopravními prostředky ostatních účastníků leteckého provozu jsme zažívali pocity podobné majitelům trabantů na parkovištích hotelu Hilton. Nebylo již nijak rozhodující, šlo-li o perfektně vybavené záchranáře ze Spojených států nebo ruskou nemocnici s dopravním monstrem typu Buran, vzbuzujícím úctu již samotným vzhledem. A v důsledku už nešlo vůbec o typy dopravních prostředků, nemusí jezdit každý hned mercedesem. Mnohem důležitější pro nás bylo, že jsme byli na místě včas, co nejrychleji a že naši psi vzbuzovali všude svými výkony úctu a uznání.

Pocity chudých příbuzných byly spíše navozeny až při zpětném odletu bezprostředními kontakty s letadly přivážejícími hlavy států jednotlivých členských zemí OBSE. Prezidenti přilétali na mírový summit začínající v Istanbulu hned další den po našem odletu. Prakticky každých pět minut přistávalo na istanbulském letišti nějaké letadlo s dalším prezidentem na palubě. Škoda, že jsme neměli to štěstí setkat se na letišti i s naším prezidentem Václavem Havlem, který kvůli jiným státnickým povinnostem odlétal z domova až na poslední chvíli. Potkávali jsme se s ním a v duchu ho zdravili někde ve vzdušném prostoru nad Maďarskem.

Výtečná spolupráce

Výborným partnerem ve spolupráci s naší záchrannou jednotkou se stali hned při prvních kontaktech příslušníci české armádní polní nemocnice. Od šéflékařů, řadových doktorů, zdravotních sester až po řidiče a technický personál probíhala při společných akcích spolupráce jako dobře namazaný stroj. Nikdo by nevěřil, kolik práce a obětavosti dokáží odvést v průběhu pouhého jednoho dne neúnavní čeští doktoři nebo zdánlivě velmi křehké české sestřičky.

Vybavení pro přežití je jistě důležité, mnohem důležitější je však kolektiv, vztahy v něm a jeho odborná úroveň. Druhé turecké nasazení proběhlo jako premiéra spolupráce mezi pražskými hasiči a kynology záchranného svazu. Hodnotit hochy od pražských hasičů lze stručně a jasně: profesionálové každým coulem v tom nejlepším slova smyslu, ochotní pro záchranu hodnot podstoupit jakákoli rizika, výtečně fyzicky i psychicky připravení obětavci, všestranně kvalifikovaní pro nejrůznější druhy zásahu.

Arménský veterán Mirek Chejn si dobře všiml, jak Zdeněk Žilka trpí celé ty dlouhé minuty, po které jeho boxer Drink někde ve tmě prohledával prostor pod neupevněným stropem zříceného supermarketu. Chtěl ho nějak povzbudit. „Zdeňku, ty jsi stejně frajer, já bych tam svého psa asi vůbec nedokázal poslat,“ plácl ho uznale po zádech, když se unavený Drink po nekonečných minutách vracel zpět. Vzápětí sáhl po rozbrusce a nasoukal se sám po břiše do Drinkem právě uvolněné šachty…

Důležitý dozor

Že čtyři psovodské oči vidí mnohem více než dvě jsme si v praxi ověřili již dávno. Jedním ze základních pravidel průzkumu se tak stalo, že každý psovod pracuje vždy s dalším pátračem bez psa dozorujícím jeho práci. Na této zkušenosti stál již náš první mezinárodní úspěch před lety při hledání rakouského sebevraha poblíž státní hranice u Vyššího Brodu. Tehdy Jardu Flíčka, provádějícího s boxerem Brixem průzkum svého úseku rojnice, vrátil pár metrů zpátky pátrač, pracující s ním ve dvojici. Zdála se mu část terénu vzhledem k větru málo vykryta. Toto zpětné vyslání pak bylo korunováno obrovským úspěchem, když Brix u paty skály zachytil paprsek pachu, který jej dovedl až na úplný vrcholek skalnatého útesu. Zastřelený muž se zde nacházel ve štěrbině skály zcela skrytý lidským zrakům.

Tam někde možná vzniklo i jihočeské heslo, že „úspěch záchranáře závisí na co nejdokonalejší souhře lidského mozku a psího čichu“. Důsledně se jím pak řídil i autor českého záchranného zkušebního řádu při jeho koncepci a stavbě metodiky. Čas a mnohá další praktická nasazení pak prokázaly, že toto heslo platí ještě mnohem více, než by se na první pohled zdálo. Od té doby již dávno přerostlo rámec regionu a výsledky mnoha významných mezinárodních akcí a následných hodnotících jednání potvrzují, že v souladu s názory amerických či korejských záchranářů dávno úspěšně přerostlo i rámec České republiky a Evropy…

Kvalitní krmivo základem

Stalo se okamžitým nepsaným zákonem, že první tři dny a dvě noci zásahu je vždy nutno absolvovat s minimálním odpočinkem, pokud možno nonstop. Je proto třeba podle konkrétní situace, terénu a zejména počasí volit s ohledem na psy nejvhodnější pracovní systém a režimový rytmus.

Systém jednorázového večerního krmení běžně praktikovaného v domácím prostředí tedy nelze samozřejmě vůbec provádět při zásahu. Psům zde nemůžeme poskytnout delší trávicí odpočinek, takže při akci musí být krmeni podle konkrétní nastalé situace zcela minimálními dávkami v krátkých pracovních přestávkách během celého pracovního cyklu. Není žádným tajemstvím, že během tak náročných zásahů nemohou být psi ani nakrmeni dosyta, aby se vyloučil útlum z nasycenosti.

Psovodi musí být zásobeni nejkvalitnějším granulovaným krmivem jednotné značky na celý týden a na toto krmivo musí být psi již dlouhodobě navyklí z domova. Je naprosto vyloučeno měnit v podmínkách zásahu značku granulí či dokonce používat ke krmení konzervy. I z těchto důvodů přežívá snaha vedení svazu sjednotit krmení psů ve všech regionálních brigádách na jedné značce.

Dnes již téměř všichni čeští záchranáři používají granulované krmivo Eukanuba Performance, určené pro psy v nejvyšší pracovní zátěži, které se již po řadu let svou kvalitou spolehlivě usadilo na špičce kompletních granulovaných krmiv. Jejich výrobci rovněž dlouhodobě podporují všechny záchranářské aktivity, především akce celostátního a mezinárodního významu. Tímto krmivem jsou živeni nejen všichni čeští záchranní psi, ale se značkou Eukanuba na kombinézách se běžně setkáváme po celém světě při nejrůznějších akcích.

Druhým základním požadavkem na psovoda je, že musí mít pro svého psa k dispozici plastovou leteckou přepravku, v níž je pes zvyklý běžně odpočívat. Přepravka může být podle podmínek doplněna i zateplovací vložkou a velmi důležitý se může stát i povlak proti dešti, který umožňuje její bezproblémové umístění i mimo zastřešení.

Podle rozhodnutí mezinárodní záchranářské konference v Ljubljani z března 2000 musí být každý psovod vyjíždějící k zahraničnímu zásahu vybaven kvalifikačním oprávněním od pověřené národní organizace. Toto oprávnění spočívá ve splnění nejvyšších záchranářských zkoušek v dané zemi a je garancí pro OSN prostřednictvím mezinárodní záchranářské organizace IRO. V praxi to znamená, že pouze na jeho základě bude prezentovanému týmu organizačními pracovníky OSN ve vedení krizových štábů přidělen prostor k činnosti. Garantem těchto oprávnění v České republice je pro mezinárodní organizaci IRO Svaz záchranných brigád kynologů prostřednictvím svých mezinárodních rozhodčích.

Dílčí specifika

Psovodi dnes již velmi dobře vědí, že každé praktické nasazení je vždy svým způsobem originál, málokdy se něco opakuje. Proto je úspěšnost záchranářů odvislá často i od vlastní předvídavosti a obrazotvornosti v trénincích, jaké nejrozmanitější situace dokáží při trénincích navodit. Při rozsáhlejších nasazeních, jako byly účasti našeho týmu v zahraničí, dochází k výrazným pachovým odlišnostem i v rámci třeba jednoho dne. Příkladem budiž dvě nejnáročnější pracoviště českého týmu v Düzce – zničená dětská poliklinika a zřícený supermarket. V prvním případě museli psi pracovat nejenom ve směsici pachů zřícenin běžně provázející všechny ruiny, ale navíc s masivní směsicí vůní zničených léků, dezinfekcí a dalších specifických pachů kliniky. Ve druhém případě prohledávali psi prostory se spoustou potravin, rozdrcených plechových i skleněných konzerv, ovoce, masných výrobků, pečiva a nejrůznějších polotovarů. Práce v takovém prostředí již vyžaduje skutečně nejvyšší stupeň kázně a natrénované odolnosti psích partnerů, zejména přihlédneme-li k faktu, že pracující psi nejsou zpravidla dostatečně nasyceni.

Výraznými lokálními pachy se však vyznačují vždy všechna pracoviště, ať již se na nich zpracovávají jakékoli materiály. Vůně některých materiálů jsou tak intenzívní a v takových koncentracích, že jimi bývá přesycen i velmi nedokonalý lidský nos. Proto lze jen velmi těžko odhadovat, jak náročná musí být práce záchranného psa v prostorách s vůní zpracovávané kůže či dřeva, výpary kyselin, v laboratořích, stájích či potravinářských halách, ale i v prostředí továren zpracovávajících kov, cement, vápno, kaolin a řadu dalších nejrůznějších surovin. Hnilobné procesy některých materiálů pak práci pochopitelně s pokračujícím časem i dále úměrně ztěžují.

To vše jsou aspekty, které nejen naznačují tréninkové směry, ale i přímo podepírají poznatek, že výcvik záchranného psa není ve skutečnosti nikdy ukončen. Nemůžeme de facto nikdy dojít k bodu, abychom mohli říci, že jsme cvičené psy seznámili se všemi situacemi, které je mohou při praktických případech potkat. A proto také jsou v zahraničí pro své zkušenosti odborníci tak vysoce ceněni. Dobře tam totiž vědí, že zkušenost se nedá ani předat, ani koupit, ani přidělit společně s funkcí, ale pouze získat lety praxe…

Od sportu k praxi

Dostáváme se takto na dřeň základní otázky, řešené vždy v určitém bodu vývoje vlastní osobnosti, a to je odlišení záchranného výcviku od klasické sportovní kynologie. Sportovní kynologie má svá pevná pravidla, s nimiž jsou všichni účastníci dopředu velmi přesně a podrobně seznámeni. Záchranářský výcvik je postaven na principech určitých základních znalostí, které jsou pak zkušenostmi dále rozvíjeny. Jde tady o znalosti a zkušenosti nejen psů, ale i psovodů. Při praktickém nasazení spolupracuje dvojice psovod-pes co nejužším způsobem, v ideálním případě tvoří absolutně jednolitý tým.

Podléhá-li někdo mylnému dojmu, že pes pracuje sám a psovod jej jen doprovází, je to velmi zavádějící. Chybná je i představa naprosto stabilní výkonnosti vycvičeného psa v průběhu celého roku. Každý výkonný sportovec ví, že načasování špičkového výkonu je možné na určité datum a i tak je to úkol nadmíru obtížný. Je téměř nemožné držet špičkovou úroveň jednotlivce po celý rok. To je výhradní výsadou kolektivů, v nichž se jednotlivci pod vedením zkušeného trenéra vhodně doplňují. A udržet standardní výkon jednotlivce v co nejširším časovém období je jedním z vůbec nejtěžších úkolů psovodů pohotovostních jednotek. Nevědí přece dne ani hodiny, kdy budou se svými psy voláni k výkonu.

Nesmyslný je pochopitelně i názor, že vycvičeného psa může použít se stejným výsledkem jiný psovod. Je to absurdní a je tomu právě naopak, ve spolupracující dvojici musí být co největší souhra a porozumění. V čím vyšší úrovni porozumění a výcvikového souznění se dvojice nachází, tím úspěšněji se propracovává ke správným odhadům. Psovod z chování svého psa musí vycítit přicházející napětí, zachycení podezřelého pachu, vyhodnocení směru jeho příchodu i následnou zpřesňující lokalizaci.

V tomto duchu hovoří i prolog k národnímu zkušebnímu řádu: Práce se psy přináší nejen řadu nezapomenutelných zážitků, ale i situací, které nelze nikdy dokonale předvídat a dopředu popsat. Proto je zde prioritní snaha o maximální propojení zkoušek s praxí. Dále se vychází z předpokladu, že záchranářskou činností se nezabývají úplní začátečníci, ale vyspělí psovodi, kteří ideály pomoci bližním přijímají za svou osobní filozofii. A ještě s jednou věcí se napevno počítá, s rozhodčími, kteří mají nejen dostatek kvalifikačních předpokladů a zkušeností, ale zejména cit pro to, kvůli čemu stále sílící řady kynologů preferují neskonalou dřinu záchranařiny před ryze sportovní činností…

Dopisy neznámých přátel

Nebyly jich pochopitelně stovky, dokonce ani ne desítky, ale přesto těch několik dopisů, které přišly jako odezva na mediální informace o našem návratu, dokázaly nečekaně a významně potěšit. O to víc, že se často jednalo o naprosto neznámé lidi, kteří se spontánně rozhodli tímto způsobem formulovat svůj názor a obdiv k činům, které si podle nich úctu a obdiv zasloužily.

„Jste hrdinové a jsme na vás hrdí,“ opakovalo se v několika dopisech, dokonce i v angličtině. Někteří se pak uchýlili raději k telefonu, který ještě rychleji a bezprostředněji dokázal tlumočit jejich pocity. A třetí, největší část z nich vyjadřovala svůj názor osobně, v nejrůznějších situacích a příležitostech při rozličných setkáních.

„Při reportážích v televizním zpravodajství jsem byl hrdý na to, když jsem mohl říci: toho znám, to je můj kamarád, soused, spolupracovník…“ Nevíte, co na takové věty říci, co odpovědět, ale rozhodně dokáží řečené z očí do očí často potěšit ještě daleko více, než oficiální poděkování na nejrůznějších funkcionářských úrovních. Často přinášejí i citelné vylepšení vztahů na těch nejrozličnějších místech a v prostředích, kde by to často člověk vůbec nečekal.

Dobrých mezilidských vztahů určitě není nikdy dost a v kolotočích všedních dnů často ani netušíme, koho na ulici, ve výtahu, v kantýně či při pracovních jednáních potkáváme. Možná, kdybychom to tušili, byli bychom častěji vstřícnější a možná bychom se častěji na lidi kolem sebe přátelsky usmívali…

Oficiální díky

Oficiality nebraly konce. Vděčnost novinářům za jejich neúnavnou pomoc, zejména v začátku při prvním nasazení, velela neodmítnout žádný požadavek nebo prosbu o interview, besedu nebo natáčení. Kromě mnoha rozhovorů v Českém rozhlase i řadě regionálních vysílání byli psovodi zváni k vystoupením do nejrůznějších pořadů všech našich televizních společností – České televize, Primy a zejména Novy, která použila psy nejen ve Snídani a ve třech Áčkách, ale hlavně v souboji ministerstev obrany a zahraničních věcí zastoupených prvními náměstky v pořadu „V pravé poledne“ se zástupci kynologů. Souboj profesionálně režírovaný výtečným Romanem Prorokem podle oficiální i neoficiální odezvy vyzněl jednoznačně ve prospěch zástupců kynologického svazu.

Velikou pozitivní roli sehrál i populární pořad televize Prima Miláčci, kde sympatický Honza Musil skvěle vytvořil pro psí záchranáře vynikající prostředí. Dobrou reportérskou práci odvedla i citlivá Lucie Výborná ve Snídani s Novou. Stejně nezapomenutelná zůstanou i setkání s dalšími televizními kráskami Šárkou Kubelkovou, Katkou Hrachovcovou nebo umělci světového formátu – houslistou Jaroslavem Svěceným či kytaristou Jiřím Brabcem. V oblasti politiky a veřejného života byla situace obdobná. Přijetí u okresních přednostů vystřídala pozvání na setkání s ministrem školství Eduardem Zemanem a vnitra Václavem Grulichem, kteří dokázali zahraniční zásahy ocenit i společensky.

Nejvyšší vděčnost prýštila z projevů díků nesmírně sympatického ambassadora Tchaiwanu pana Roye Y. Y. Wu a jeho neméně sympatické choti při bezprostředním předávání ocenění tchaiwanského ministra vnitra Jasona C. Hu a plakety prezidenta ostrovního státu. Hluboké zážitky v účastnících zanechala pochopitelně i návštěva Pražského hradu na pozvání prezidentské kanceláře v souvislosti s nominací na Zlatý záchranářský kříž, a to i přesto, že pan prezident Václav Havel i premiér Miloš Zeman se z účasti nakonec omluvili. Paní Dagmar Havlová však jako výraz úcty a uznání zaslala osobní dopis a příspěvek na psí krmivo.

Pomyslnou tečku za oceňovacími aktivitami nejrůznějších institucí a organizací pak udělal nesmírně milým a příjemným způsobem český Mecenáš klub. Zástupcům kynologů a humanitární organizace ADRA udělil Křišťálové pečetě jako výraz úcty a uznání svých členů. Udělení těchto vyznamenání osobnostmi jako je mexický velvyslanec Jeho excelence Gonzalo Aguirre Enrile nebo statutární zástupce Národního divadla Vlastimil Harapes v historických prostorách foyer pražského Národního divadla bylo jistě velmi důstojným završením určité významné kapitoly a životní etapy účastníků zahraničních záchranářských prací druhého pololetí roku 1999.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *