Rozpačitý Intercup

Úspěšnost akce může mít několik úhlů pohledu a rozhodně není potěšující, když sebelépe organizačně připravenou akci pokazí počasí nebo ji částečně znehodnotí nevhodný přístup funkcionáře.

Právě tak rozpačitě vyzněl dojem z dobře zajištěné akce na Spáleništi při průběhu tradičního závodu Intercup Humanity v začátku května 2018. Po mnoha letech konání tohoto závodu již ani není v podstatě možné, aby se vloudila nějaká organizační chyba. Pořadatelství je na všech jednotlivých úsecích zažito na maximum a přírodní podmínky svazové základny jsou natolik optimální, že by k žádné nesrovnalosti nemělo dojít. V disciplíně FL, tedy plošných prací, byl průběh akce nejen plynulý, ale i přes několik drobných dešťových přeháněk velmi příjemný. Výborně vybraný terén dával možnost předvedení práce psů v celé škále požadavků: ovladatelnost, razanci a chuť do práce, intenzitu značení, taktické vedení, výdrž a kondici psa. Všechny tyto aspekty ve vzájemné kombinaci pak přinášely v některých případech velmi vysoké bodové hodnoty a ocenění. Rovněž přítomnost rozhodčího Jaroslava Sedláka.byla z jazykového hlediska velmi výhodná pro některé české závodníky, kteří neovládají cizí jazyk. Jednu z nejhodnotnějších prací zde předvedla dvojnásobná vítězka přeboru SZBK Eva Klemšová, která doslova v poslední sekundě limitu nalezla poslední osobu. Dramatický závěr jí vynesl velmi nadějných 190 bodů, z bedny ji však smetla nevydařená poslušnost. Nejžhavějším želízkem v ohni plošných prací byla ale druhá pražská závodnice Jitka Dědinová, která patří již několik let ke stálicím FL a na loňském mistrovství IRO skončila jako opět nejúspěšnější Češka na krásném 5. místě. Tentokrát však neměla dostatek potřebného závodnického štěstí, ztratila se v taktice, nevykryla celý prostor a nalezla pouze jednu ze tří hledaných osob. Velmi rušivým elementem se pro jejího špringra překvapivě stala přítomnost bobra v potoce, který ohraničoval prostor. Přestože Kuba patří k ortodoxním vodomilům, pach bobra mu zabránil přilehlé území prohledat. Tato situace vyvolala vzpomínku na loňský přebor Rakouska také na Spáleništi, ale v sutině, kdy několik psů mělo falešné označení v místech, kde se nacházeli netopýři zalezlí ve skulinách rozpadlé chatky. Přítomnost zvířat bývá právě pro lovecká plemena, která disponují velmi jemným čichem, často nepříjemným problémem. Měl jsem nedávno možnost vidět ve Francii terén, ve kterém bude v roce 2019 probíhat mistrovství světa. Kategorie FL bude patrně v nejtěžších podmínkách, jaké si účastníci z hlediska průchodnosti terénu dokáží představit. Terén se nachází v těsném sousedství pařížského trenažéru, který také rozlohou umělých sutin i jejich záludností patří k těm nejzajímavějším. Naproti tomu sutinový terén Spáleniště byl tentokrát jeho skutečným protipólem. Holandská rozhodčí k úžasu účastníků použila pouze velmi malou část trenažéru a ještě si nechala terén upravit pro snazší pohyb a pro svou přehlednost. Že se terénem pohybovala dokonce s holemi stylem „nordig walking“ mi nepřísluší hodnotit, ale při pompézně prezentovaném mistrovství ČR zjednodušit rozlohu TB na úroveň TE je prostě neslýchané. Rozměry terénů jsou dány zkušebním řádem IPO-R pro celý svět a jako kvalifikační soutěž pro mistrovství světa musí být naprosto srovnatelné. Úspěšnost výkonnosti psů na stupních vítězů to sice rozhodně nesnižuje, ale úroveň soutěže to deklasuje v samém základě. Nelze přece dopouštět takto propastné rozdíly v jednotlivých soutěžích pořádaných podle jednoho normativu. Ani nechápu, že další spoluzodpovědní funkcionáři, ředitel soutěže a vedoucí sutin, mohli s úpravou, která z mistrovské soutěže udělala nenáročný trénink, osobně souhlasit. Možná, že jim chyběl osobní odborný názor, ale v tomto případě mohlo úplně stačit prosté srovnání s minulými lety. Další zcela propadající disciplinou soutěže se stala kategorie stop, při níž ani jeden ze startujících nedošel do konce, přestože byla přihlášena některá velmi známá jména. Nad výsledky jenom kroutili hlavami a kategorie stop nemohla být vyhodnocena. Poměrně rušná diskuse panovala i nad některými momenty v kategorii poslušnosti, které nechápaly ani nejúspěšnější účastnice ze Slovenska, které obsadily celkem tři medailová místa. V kategorii sutin zvítězila Jana Munková před německou reprezentantkou Isabelou Kühnovou. V kategorii ploch ale byly stupně vítězů dokonale internacionální: 1. místo Holanďanka Gerrits Belinda, 2. místo Slovenka Dáša Baňášová a 3. Ruska Ljubov Petrušina. S uspořádáním a průběhem ploch včetně spolupráce s figuranty jsem byl velmi spokojen a potěšily mne i některé reakce účastníků, které tuto kategorii hodnotili nadmíru pozitivně i když třeba nepatřili momentálně k nejúspěšnějším. Ti nejúspěšnější pak logicky hovořili v superlativech. 

     

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *